Pokusy o cizí život XXXIII. – Mark Strand: The Tunnel

Ničím nábytek v obýváku

 

THE TUNNEL
TUNEL
A man has been standing
in front of my house
for days. I peek at him
from the living room
window and at night,
unable to sleep,
I shine my flashlight
down on the lawn.
He is always there.
Před mým domem
už celé dny
stojí muž. Kradmo se na
něj dívám z okna obývacího
pokoje. V noci,
neschopen usnout,
si baterkou svítím
dolů na trávník.
Stojí tam pořád.
After a while
I open the front door
just a crack and order
him out of my yard.
He narrows his eyes
and moans. I slam
the door and dash back
to the kitchen, then up
to the bedroom, then down.

Po nějaké době
otevřu přední dveře
na špehýrku a řeknu
mu, ať odejde z mého dvora.
Přimhouří oči
a zívne. Prásknu
dveřmi a odběhnu dozadu
do kuchyně, pak nahoru
do ložnice, pak zase dolů.

I weep like a schoolgirl
and make obscene gestures
through the window. I
write large suicide notes
and place them so he
can read them easily.
I destroy the living
room furniture to prove
I own nothing of value.
When he seems unmoved
I decide to dig a tunnel
to a neighboring yard.
I seal the basement off
from the upstairs with
a brick wall. I dig hard
and in no time the tunnel
is done. Leaving my pick
and shovel below,

Brečím jako malá školačka
a oknem na něj dělám
obscénní gesta. Jako sebevrah
píšu veliké dopisy na rozloučenou
a umisťuji je tak, aby
je mohl snadno přečíst.
Ničím nábytek v obývacím
pokoji, abych dokázal,
že nevlastním nic cenného.
Když se zdá, že to s ním nepohnulo,
rozhodnu se vykopat tunel
na sousední dvůr.
Oddělím sklep
od zbytku domu
cihlovou zdí. Pilně kopu
a za krátkou chvíli je tunel
hotov. Nechám v něm
krumpáč a lopatu a

I come out in front of a house
and stand there too tired to
move or even speak, hoping
someone will help me.
I feel I’m being watched
and sometimes I hear
a man’s voice,
but nothing is done
and I have been waiting for days.

Vylezu z něj před dům,
a stojím tam, příliš unavený, než abych
se mohl pohnout nebo alespoň promluvit, a doufám,
že mi někdo pomůže.
Cítím, že jsem pozorován,
a občas slyším
mužský hlas,
ale nic se neděje,
a to už tu stojím celé dny.

Reklamy
3 comments
  1. Korveksi, vím, že si zakládáš na překladech a na tvorbě jako takové, ale chápeš, že jsou mezi čtenáři i tací, které zajímá, co jsi dělal, čeho sis všiml, co tě zaujalo, kdo tě naštval, co tě rozplakalo a tak podobně? Kde je tvá typická blogískovská dusche?

  2. Připomíná mi to jednu Nohavicovu píseň. Vlastně dvě, Dopisy bez podpisu a Před dveřmi. Ty jsou ovšem elegantnější… Překlad ovšem… věra nájs!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: