Archív

Monthly Archives: Květen 2013

Několik slov k filmům s berlínskou tematikou, které jsem viděl za posledních pár dní.

Berlin Alexanderplatz (1931) přesvědčuje, že i osmdesát let starý film nás pořád může vzdáleně nechat pocítít „future shock“. Franz Biberkopf opustil po čtyřech letech vězeňskou kobku, z hluku a shonu velkoměsta se mu může rozskočit hlava, a divákovi s ním, protože sleduje jeden z prvních německých zvukových filmů. Pak následuje historka z podsvětí, za každým nahozeným alegorickým motivem tušíme dvě stě Döblinových stránek: režisér Piel Jutzi bral buď výrazně více, nebo výrazně méně kokainu než Rainer Fassbinder, takže se místo patnácti hodin vešel do pětaosmdesáti minut.

Úvodní scéna Germania anno zero (1948) je pro změnu otravná jako Zolův román a otevírá didaktickou sedmdesátiminutovku. Klíčová je tentokrát scéna závěrečná, ve které smí hrdina před smrtí prožít jinak odepřené dětství. V názvu filmu nečtu Německo, ale Speerovu Germanii, její uskutečněnou podobu.

Germania anno zero je synchronní pohled čerstvého (neorealistického) návštěvníka na Berlín. Berliner Ballade (1948) zpracovává identická témata jako pásmo skečů, právě z toho však vzniká znepokojivý průsvit dějinami. Výmarský kabaret se vine k měnové reformě a sovětské blokádě a divák vidí Berlín tak, jak ho zná: jako palimpsest. Berliner Ballade ostatně začíná záběrem na Berlín roku 2048, jenž svou moderností nápadně připomíná ten z roku 1931, jen komentář a titulek se raději obracejí k světlé budoucnosti…

Reklamy

Proč píšu příspěvek po víc než čtyřech letech: Na panelové cestě od sídliště k satelitu, na cestě, kterou chodím nejčastěji ze všech a možná častěji než po všech ostatních dohromady, jsem si uvědomil, že pokud vůbec k něčemu podněcuje mou fantazii, pak jenom k představám, jak celý ten novotvar odstranit, zničit, smést. Zapsat to sem snad bude jako zapsat sen, v hlavě se uvolní místo, pustí se něčemu žilou.

 

Nové baráky rozmezeřily sedimenty vzpomínek vrstvou tvrzeného skla. Na kraji lesa, kde patnáctiletý O. u rozlučkového táboráku poprvé zkoušel extázi, mám dnes zahradu.