Kapitola 7. – Fragment

V Dykově Milé sedmi loupežníků nacházíme problém individuace ztvárněný ve dvou podobách:

– samotná milá zpočátku zastupuje nezacílenou životní sílu, jak přímočarým sepjetím s přírodou, tak sexualitou neupnutou na konkrétní objekt. Z rajské nevinnosti ji nevytrhne jen přímé setkání se smrtí (kněz, poutník), ale především znevšeobecnění touhy, jejíž volné plynutí je přehrazeno, svedeno do jednoho koryta. Tento pád přitom podle všeho nepřivodí jeden určitý pokušitel: Milou zřejmě přitahuje lesem procházející poutník, ale loupežníci ji zároveň podezírají, že začala dávat přednost jednomu z nich. Individuace se tedy spíše jeví jako nevyhnutelný proces s vnitřní příčinou, který si vnější záchytný bod teprve hledá. Asi by stačilo říct: dospívání.

– loupežníci oproti tomu zastupují groupthink, jsou nahlíženi jako sociálně determinovaná skupina vyhnanců, kteří nesnesli ubohý život pod vrchností. Stejně jako původním sedmi trpaslíkům jim chybí jména, jednotlivci jsou zaměnitelní. Sociální determinace je narušena, když se místo abstraktních entit a jejich zástupců (vrchnost, kněz) mají vztáhnout ke konkrétní lidské bytosti. Milá sice zpočátku zastupuje odosobněnou erotičnost, její následná individuace ale zruší rovnováhu celé skupiny, přičemž je celkem jedno, zda se milá skutečně do některého z loupežníků zakoukala, zda se někteří zakoukali do ní nebo zda začali nepodloženě žárlit na kolegy.

I ve chvíli, kdy se jednota loupežnické skupiny rozpadá, Dyk ji důsledně nahlíží jako jeden fenomén. Nezajímá ho psychologie členů, zajímá ho rozpad jedné society.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: